Kurz zobcové flétny od začátku · lekce 9 z 11

Artikulace, legato, staccato a dýchání ve frázích

Redakce noticky.net · 1. 11. 2026

Reklama

Artikulace je způsob, jak na flétně tóny začínáš a spojuješ: legato (vázaně pod obloučkem) hraješ jedním nasazením jazyka na první notě, staccato (s tečkou) krátce a odděleně na „tu“, běžné tóny měkce na „du“. Dýchat se má na koncích frází, ne uprostřed melodie.

Proč na artikulaci záleží

Na flétně nemůžeš tón zesílit úderem jako na klavíru ani dlouho zesilovat a zeslabovat jako na housle, protože silnější dech rozladí tón. Hlavní výrazový prostředek flétnisty je proto jazyk. Stejná melodie zahraná celá na „tu“ zní jako pochod, zahraná vázaně jako ukolébavka. Barokní učebnice flétny se artikulaci věnují celými kapitolami.

Čtyři základní způsoby

Značka v notách	Název	Jak hrát	Slabika
bez značky	non legato	tóny oddělené jazykem, ale dlouhé	du du du
oblouček přes více not	legato	jazyk jen na první notě, další se mění jen prsty	du-u-u
tečka nad notou	staccato	krátce, zhruba poloviční délka, zbytek je ticho	tut
vodorovná čárka nad notou	tenuto, portato	plná délka, měkce oddělené	dú

Pozor na rozdíl mezi obloučkem a ligaturou. Oblouček spojuje různé tóny a znamená legato. Ligatura spojuje dvě noty stejné výšky a znamená, že se hrají jako jedna dlouhá nota, bez nového nasazení. Více o ligaturách najdeš v lekci délky not a pomlky.

Legato krok za krokem

Zahraj g1 na „du“.
Bez přerušení dechu a bez jazyka přehmatej na a1 a h1. Vzduch proudí pořád stejně.
Prsty musí přehmatat naráz a přesně. V legatu je každé zaváhání prstů slyšet, protože ho jazyk „nezakryje“.
Dech udržuj rovnoměrný. U skoků nahoru (třeba g1–d2) trochu zrychli vzduch, dolů zpomal.

Legato dolů je snazší než nahoru. U skoku z vysokého tónu na hluboký (c2–e1) se ale musí položit hodně prstů naráz, a když jeden zaostane, ozve se pískání. Proto legato vždy nejdřív cvič pomalu.

Staccato

Staccato neznamená tvrdě nebo hlasitě, ale krátce. Tón začne jazykem na „t“ a skončí tím, že jazyk se vrátí na místo za zuby a vzduch zastaví. Slabika „tut“ to dobře vystihuje. Mezi notami vzniká ticho, ale dech se nepřerušuje, jen ho jazyk na chvíli zadrží.

Častá chyba je staccato „vyfukovat“, tedy každou notu krátce fouknout s nádechem. To je unavující a tóny jsou nerovnoměrné.

Dvojitý jazyk pro rychlé pasáže

Když jsou noty tak rychlé, že jazyk na „tu tu tu“ nestačí, střídají se dvě slabiky, z nichž druhá vzniká vzadu na patře. Používají se dvojice „tu-ku“ nebo měkčí „du-gu“, v barokní praxi také „did-dl“. Nejdřív to cvič bez flétny, šeptem, pomalu, aby „ku“ znělo stejně jako „tu“. Na začátečnické písničky dvojitý jazyk nepotřebuješ, ale hodí se vědět, že existuje.

Fráze a kde dýchat

Fráze je hudební věta, kus melodie, který dává smysl sám o sobě. V písničce je to obvykle jeden verš textu. Pravidla pro dýchání:

Dýchej na konci fráze, obvykle tam, kde v textu končí verš nebo je čárka.
Dýchej v pomlkách. Když pomlka chybí, „ukrojíš“ si kousek z poslední dlouhé noty fráze.
Nikdy nedýchej mezi předtaktí a první dobou ani uprostřed obloučku.
V notách si místa nádechu vyznač tužkou malou čárkou nebo písmenem V nad osnovou.
Nádech je rychlý a krátký, vzduchu potřebuješ málo. Na konci fráze vydechni zbytek, ať se neudusíš.

Vyzkoušej to na Tiché noci: každý dvoutakt textu („Tichá noc“, „svatá noc“) je kratičká fráze, ale dýchej až po celém verši, tedy po čtyřech taktech. U Ódy na radost je fráze jeden řádek, tedy čtyři takty.

Artikulace podle charakteru skladby

Ukolébavky a pomalé písně (Brahmsova ukolébavka, Spi, děťátko, spi): měkké „du“, hodně legata.
Pochody a tance (To je zlatý posvícení, Toreadorská píseň): zřetelné „tu“, krátké noty na staccato.
Barokní hudba (Menuet G dur): osminy se často hrají ve dvojicích vázaně, čtvrťové noty mírně oddělené.

Cvičení

Čtyři artikulace na jednom tónu. Na g1 zahraj 4 takty non legato, 4 takty staccato, 4 takty tenuto. Čtvrťové noty, tempo 72 na metronomu.
Legato stupnice. C dur c1–c2 nahoru a dolů v jednom obloučku, každá nota jedna doba, tempo 60. Celé na jeden nádech nahoru, nádech, dolů.
Dvojice. Stupnice G dur v osminách, vždy dvě noty vázaně a dvě odraženě („du-u tut tut“). 3× nahoru a dolů, tempo 60.
Skoky v legatu. g1–d2, a1–e2, e1–c2 vázaně, každý 4×, tempo 50.
Tichá noc celá s vyznačenými nádechy po čtyřech taktech, 3×. Tempo podle přehrávání na stránce s notami.

Typické chyby

Všechno na „tu“. Hra zní tvrdě a mechanicky. Základ je měkké „du“.
Legato s jazykem. Pod obloučkem nasazuješ jen první notu.
Staccato jako výdech. Krátké noty ukončuje jazyk, ne zastavení dechu.
Nádech uprostřed fráze. Melodie se rozpadá. Nádechy si naplánuj předem tužkou.
Zesilování dechem. Silnější dech na flétně zvyšuje ladění. Výraz dělej artikulací.

Časté otázky

Co znamená oblouček nad notami na flétnu?

Legato, tedy hrát noty vázaně. Jazykem nasadíš jen první notu, ostatní měníš jen prsty a vzduch proudí bez přerušení.

Jak dlouho trvá nota se staccatem?

Zhruba polovinu své délky, zbytek je ticho. Tempo se nemění, čtvrťová nota se staccatem pořád zabírá celou dobu.

Kolik vzduchu potřebuji na jednu frázi?

Na sopránovou flétnu málo. Čtyři takty v mírném tempu zvládne i dítě na jeden normální nádech. Když vzduch nestačí, nejspíš foukáš moc silně.

V další lekci se podíváme na altovou flétnu a další velikosti, které hrají v F: Altová flétna a F prstoklad.